Jdi na obsah
Jdi na menu
Somrování, loudění, pochtívání ....
13. 1. 2006
Ach jo, tak jsem dnes pozorovala Dorku a manžela.Určitě to všichni znáte, sedíte u stolu, jíte a buď v zádech cítíte teplo a víte že vás mazlík upřeně pozorujete, nebo je pod vašima nohama a trpělivě čeká co vám upadne, anebo je ještě jedna varianta, u pesanů asi nejoblíbenější a to: posadí se přímo naprotí a čumí vám do pusy.Sliny má až na paty a očima přesvědčuje, že pro vás je to poživatina naprosto nevhodná,
ale on se obětuje a klidně to sežere.Dneska byly k večeři topinky.Řádně očesnekované, správná pomazánka nahoře.Dora upřeně pozorovala manžela a on, který málokdy dá něco od pusy psovi prostě neodolal.No to pak byla paráda. Dorina zapla hypnotický pohled a zapomněla ovládat slinění.Nestihala jsem jí utírat tlamu.Jen se mi tak někde vzadu v mozečku mihla vzpomínka na to,jak mi ležela co by malé štěňátko na klíně a já mohla klidně jíst rohlík se salámem.Dokud neochutnala, byla v pohodě.Teď se mi vybavila jedna větička:"kdo jednou zkusí, nechce jinak". A jak to dopadlo?Usmažila jsem topinku, řádně počesnekovala a se slovy se třeba po.... jsem jí jednu dala.Shrnula bych to do poznatku: Můj pes, kterého miluji nadevše je popelnice.
Můj pes je taky téměř popelnice.
(Pavla Stoklasová, 30. 5. 2006 22:28)